Jdi na obsah Jdi na menu
 



Stále zelené listnaté dřeviny

 

 

Vřes calluna

Polodřevnatý metlovitý keřík 20 - 50 cm vysoký, se stále zelenými přitisknutými listy a s růžovofialovými květy v jednostranných hroznech. Tvoří souvislé porosty na pasekách, Obrazeksuchých stráních, úhorech, mezích, rašeliništích a v borových lesích.
Přízemní větve často poléhavé nebo vystoupavé, horní přímé. Listy úzce kopinaté, člunkovité, na postranních nekvetoucích větévkách husté, střídavé, na hlavních větvích řídké, vstřícné. Květy krátce stopkaté, kališní lístky obvejčité, jasně fialově růžové nebo bílé, cípy korunních lístků asi 2 mm dlouhé. Plody jsou kulovité chlupaté tobolky. Semena vejcovitá, hnědá.
Roste na vřesovištích, pastvinách, vrchovištích, ve světlých lesích, na skalách, písčinách. Vyhovují mu chudé, písčité půdy a vyskytuje se pouze na půdách kyselých; typický a spolehlivý ukazatel acidních zemin. Výrazně světlomilný druh
.

 

 Libavka

Libavka je nízký poléhavý keřík, jehož červené plody nám mohou připomenout brusinku Obrazekči borůvku. Patří do čeledi rostlin vřesovcovitých (Ericaceae), a je tudíž příbuzná vřesům, vřesovcům a rododendronům. Libavka poléhavá je tradiční léčivá rostlina severoamerických Indiánů.

Libavka poléhavá je nízký stálezelený keřík, který dorůstá do výšky 15 až 20 cm. Má vejčité, kožovité listy, které v zimě červenají. Libavka kvete bíle. Kalich je za zralosti zveličelý, dužnatý a obklopuje vlastní plod. Červené bobule jsou velmi dekorativní a vytrvávají na rostlině celou zimu. Jsou silně aromatické a jedlé.

 

 

 

 

 

Libavka (Gaultheria procumbens) a pernettye (Pernettya) mají zajímavé plody, které jsou podtrženy tmavými listy. Všechny rostliny jsou stálezelené. Můžeme je pěstovat v nádobách i ve volné půdě. Vyniknou právě na podzim, když již mnohé rostliny ztrácejí svůj půvab.

 

 

Pernettya

 je stále zelený keřík se zajímavým olistěním připomínajícím myrtu. Kvete bíle v květnu až červnu, na podzim dorůstají výrazné bobule rozmanitých růžových odstínů. U rostlin naObrazek balkonech chráníme v zimě především kořeny v mělkých nádobách před přemrzáním. Rostliny, které máme uvnitř můžeme po otužení přenést ven. Při delším pěstování v bytě často přesychají.

Jihoamerický drobný keřík, který se svými listy podobá myrtě. Kvete od května do července, je to stále zelený keřík. Jeho  květy jsou bílé, podobné květům vřesovců. Bobule jsou nejčastěji červené, ovšem u kultivarů mohou být zbarveny i bíle, růžově či fialově. Substrát udržujeme vlhký.Od srpna přidávat každých 8 týdnů hnojivo. Zalévat měkkou vodou bez vápna. Přezimování venku s ochranou proti mrazu.

 

 

Všechny tři rostliny potřebují kyselou půdu a přiměřenou vláhu, poškozuje je dlouhodobé přeschnutí. Hnojíme je hnojivy bez obsahu vápníku

 

 

Skimmie japonská

 Jedná se o stále zelený keř vysoký až 1,5 m. Listy jsou elipčité kožovité a lesklé. Drobné vonné bílé květy uspořádané v koncových latách se mění v dekorativní plodenství, v Obrazekčervené peckovičky velikosti hrachu, které dlouho drží na větvích.
Vyžaduje chráněné teplé stanoviště a půdu s obsahem humusu zásobenou vláhou. Na zimu se doporučuje kořenová přikrývka, případně zákryt před sluncem. Abychom usnadnili opylení květů skimie, pěstujeme vedle sebe současně samčí i samičí keře. Přestože jde o venkovní druh, který na chráněném místě přečká i mrazivé zimní dny, nemusejí se ho vzdávat ani pěstitelé, kteří žádnou zahradu nemají.
Skimie totiž roste velmi pomalu, lze ji proto pěstovat i ve větším květináči na zastíněném balkoně, terase.
Skimie japonská není nijak choulostivý druh, ale nesnáší přímé sluneční světlo.
Patří mezi vřesovištní rostliny, vyžaduje kyselou půdu s přídavkem rašeliny nebo rašelinný substrát

 

Bobkovišeň

Stále zelený rozložitý keř, dorůstá výšky 1,2 až 1,4 m Listy jsou lesklé, pevné, sytě zelené. Drobné bílé květy ve vzpřímených hroznech výrazně voní. Oblíbený keř s efektním Obrazekolistěním, vyžaduje raději polostín a kvalitní půdu.
Původní druh je keřovitého až stromovitého růstu, rozšířen v jihovýchodní Evropě a Malé Asii.

Stálezelený , středně vzrůstný keř s hustým habitusem. Listy jsou střídavé, lesklé, pevné, kožovité na jaře jasně zelené v létě sytě zelené, široce oválné; délka listu 5-7 cm. Květy jsou drobné, bílé s výraznou vůní a tvoří vzpřímené hrozny. Kvete ve druhé polovině května. Roční přírůstek je 15 až 30 cm, keř dosahuje v 10 letech výšky 1,2-1,4 m a šířky 1,2 - 1,6 m. Stanoviště v polostínu, půda kvalitní s neutrální reakcí, mírně vlhká. Roste dobře i ve stínu, ovšem málo kvete. Mrazuvzdornost je průměrná až nadprůměrná, mrazy od -20 až -25°C a holomrazy spojené se zimním sluncem poškozují většinou listy a omezeně nevyzrálé vrcholy výhonů. Proto především mladé rostliny první 2 až 3 roky po výsadbě chráníme v zimě a hlavně v předjaří přikrývkou chvojem. Na jaře odstraníme poškozené vrcholy výhonů až na zdravé dřevo, keře během května a června spolehlivě obrostou.

 

Dřišťál

Stále zelený silně ostnitý vzpřímený keř s kožovitými na líci tmavě zelenými lesklými listObrazeky. Kvete žlutými vonnými květy v květnu až červnu, atraktivní modravě ojíněné drobné bobule ve svazečcích zdobí dřišťál celý podzim. Je to druh velmi nenáročný rostoucí jak v kyselých, tak neutrálních půdách, na suchých i vlhkých stanovištích na slunci i ve stínu. Výška 0,5-0,8 hodně košatý stále zelený keřík. Má tmavě zelené lístečky po celý rok.Výsadba na jaře do širokých květináčů nebo koryt.Substrát udržujeme přiměřeně vlhký, až do poloviny srpna každé 4 týdny hnojíme. Přezimování venku, případně s ochranou proti mrazu. Snáší dobře střih. Rozmnožuje se řízkováním, řez na podzim.

Buxus

 Stále zelený keřík, hodně košatý, výška až 1 metr.Tmavě zelené lístečky po celý rok, kvete v dubnu až květnu,voňavě žluté kvítky. Lze jej různě tvarovat. Výsadba na jaře do Obrazekvelkých květináčů. Každé 4 týdny hnojíme, udržujeme substrát vlhký. Nejlepší doba pro sestřih je konec května a srpen.Řízkování v časném létě. Nejčastěji používaný jako dřevina do živých plotů a stěn. Listy jsou vejčité, lesklé a tmavě zelené. Buxus je plně mrazuvzdorný, vyžadují slunce nebo polostín a jakoukoliv půdu, ne však přemokřenou. Dají se velice dobře tvarovat. Zimostráz je u nás dost známý a oblíbený a i když má české jméno, častěji mu říkáme latinským jménem buxus . Je to neopadavý keř a pokud si z nich nevystřihujete nějaký určitý tvar, nevyžaduje žádnou péči. Aureovariegata je zvláštní odrůdou buxusu . Má nápadně probarvené listy jemně žlutou barvou při krajích, některé listy jsou celé žluté, některé naopak mohou být celé zelené.